Šest let trvalo bzenecké thrashové stálici, než přišla s novým albem. Pod křídly metalového sublabelu brněnských Reblack Swage táhnou SHAARK do boje proti všem a samozřejmě i patřičně naštvaní. Ovšem první trhlinou na jejich zteči se pro mě stal obal desky, který bych se nebál nazvat infantilním. Myslím, že nabroušenost hudebního materiálu obsaženého na nahrávce se dá vyobrazit i mnohem lepším způsobem, což už mnozí dokázali. Jak však ukázala třináctka skladeb z desky „Again With Hatred“, její grafický motiv je naštěstí také její jedinou pohromou.

Není potřeba očekávat žádnou stylovou změnu. Bzenecká pětice (nahrávání se však účastnila poněkud širší sestava) zůstává i nadále věrná thrash metalovému řádění. Jejím typickým rukopisem je staromilsky pojatá řezničina panterovského střihu, což je poznávací atribut, kterého se kapela drží i nadále. Nedá se však říci, že by novinka byla až přehnaně zpátečnická. Pravda, rejstřík většiny riffů a rytmických motivů je již dávno před tím a mnohokráte použitá záležitost, ovšem SHAARK mají tuhle muziku natolik vžitou, že to v jejich podání stále nepostrádá patřičný vnitřní náboj a drive, což se naplno projeví hlavně při živém hraní.

Sázka výhradně na přímočarou agresivitu se však nekoná. Vědomi si faktu, že přijít po šesti letech s dalším „Suicidal Society“ by bylo když už ne zklamáním, tak rozhodně nošením dříví do lesa, se SHAARK prostřednictvím mnoha zpěvných refrénu a infiltrací hardcoreových vlivů v podobě natlakovaných riffů snaží posunout svoje výrazivo o nějaký ten kus dál. Díky tomu pak skladby dostávají přeci jen méně upjatý a ortodoxní kabátek a v mnoha případech i fešácký nádech v podobě povedených a chytlavých refrénů, jako např. ve čtvrté „River“. Z hlediska předchozí tvorby SHAARK můžeme tyto pokusy považovat za snahu experimentovat, která se cení. Četl jsem několik narážek na kvalitu zvuku alba a v tomto případě se musím produkce zastat, protože z mého pohledu jí snad kromě ještě více nabroušenějšího zvuku kytar v podstatě nic nechybí.

„Again With Hatred“ určitě nepřináší nic dříve neslyšeného, ale snaha oživit svůj styl o modernější prvky jde bzeneckým k duhu. Jejich novou desku si v rámci tuzemské scény troufám označit za velmi kvalitní. V porovnání se zahraničím to už bude o něco horší, což však nikterak neubírá na kvalitách předností. Pokud vám nevadí nedostatky v podobě mnohokráte ohraných postupů a z toho pramenící nulové originality, nemusíte v otázce jejího pořízení příliš váhat.